Autoportrét, 1993, akryl, uhel a fotokopie na plátně, 175x300cm
EUROVIZE JAKO PROTOTYP KONCE SVĚTA
Včera, 18. května 2019 proběhlo v Tel Avivu finále této písňové soutěže, ale mě to jako soutěž zpěváků nepřipadalo.
Více než zpěvu tam bylo rekvizit, ohňostrojů, tanečníků, akrobatů a podivných transsexuálů. Zpěv rozhodně nedominoval a navíc, jednalo se o nudné a nezapamatovatelné melodie, které dnes vévodí světu populární hudby.
Jednotlivé státy se překonávaly v podivnostech, zpotvořeninách a nepřirozenostech. Obraz světa, který z toho vyšel byl děsivý. Bylo to poprvé, co jsem se televizního programu bál. Nebylo to ani trochu zábavné a už vůbec ne vznešené. Jediné poselství, které jsem z toho vyčetl, byl můj strach z lidské budoucnosti.
Nedovedu si představit, kam až to dojde. Nakonec budou vystupovat lidé svlečeni z kůže v pětatřiceti různých pohlavích za doprovodu obřích hlemýžďů skákajících supersalta. Sledovat to budou asi jen chovanci psychiatrických ústavů, kteří pak vypálí blázinec.
Česká televize potvrdila svoji kulturnost.
Svět se zbláznil a my to nevidíme.