Psací stůl a židle, 1971
Evropa jásá, ale nemá proč
Jásot nad tím, že se podařilo vyřešit řecký problém je směšný. Nechápu jak mohou lidé, kteří jsou špičkovými ekonomy a špičkovými politiky (alespoň na špičce Evropy stojí) uvažovat tak naivně. Řecko nebylo zachráněno, Řecku byly odpuštěny dluhy a nality do něj další peníze, ale to se skutečným problémem Řecka, který tkví v jeho nestoudném fungování, nic nedělá. A že Evropa má další země, které jsou na tom podobně jako Řecko a které se tedy určitě brzy dostanou do stavu, kdy budou rovněž potřebovat záchranu, o tom se teď nemluví.
Bude Evropa schopna znovu odpustit dluhy a další miliardy nasypat a tím vyzvat všechny ostatní, aby si žili „nad poměry“?
Na racionální úvahy založené na kupeckých počtech, které fungovaly a fungují v každém společenství od jedince přes rodinu až k superstátům, nepotřebujeme vystudovat ekonomiku nebo politologii. Každý kdo nechce, aby on či jeho rodina zkrachovala, musí takto uvažovat a jednat.
Hlasy o tom, že záchranou Eurozóny bude Čína jsou velmi nebezpečné. Čína je určitě dobrý a výhodný obchodní partner, ale představa, že se staneme na ní závislými (tak, jak se na ní staly závislé Spojené Státy Americké) znamená, že Čína bude ovládat (v podstatě celý) tzv. západní svět. Můžeme doufat, že to Čína nezneužije, ale bylo by lépe takovým situacím předcházet.
Jsem přesvědčen, že státy, které nejsou schopny se o sebe postarat a parazitují na ostatních zemích Evropského společenství, by měly být ponechány svému hořkému osudu, aby se naučily hospodařit.
Rozumím snahám části německých politiků, kteří nechtějí nechat EU padnout, poněvadž jsou de facto jejími vládci. Ať se nám to líbí či ne, ekonomicky silné Německo určuje co se bude v EU dít a Evropa se tak stává velkou, Němci řízenou říší.
Jsem přesvědčen, že rozpad EU, který by odstranil zbytečnou bruselskou administrativu, nesmyslná direktivní rozhodnutí a který by srovnal vztahy mezi státy na úroveň dobrých, samostatných sousedů a partnerů, by Evropě pomohl. Zatím se z Evropy stává stále labilnější a labilnější kolos na hliněných nohou, které jej stejně dlouho neudrží. Vždycky je lépe katastrofám předcházet, pokud to jde, než čekat až se nám svět sesype na hlavu.
Mimochodem, nezaviněné katastrofy jsou jediné případy, kdy je solidární pomoc zvenčí samozřejmá a nutná. V Řecku se katastrofa nekoná, pouze se bouří ti, kteří nechtějí přijít o dobré bydlo na úkor ostatní Evropy. Ostatně, jeďte se tam podívat ať tu bídu uvidíte na vlastní oči.
Milan Knížák