Křídlo se zmrzlinou, 1993, akryl, uhel, umělá hmota a fotokopie na plátně, 175x300cm
Jde o náměstí, ne o sochu
Pozoruji diskuzi o znovuvztyčení Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí a připadá mi, že se řeší problémy, které už do dneška nepatří a zapomíná se na to základní. Než se o tom zmíním, chtěl bych uvést, že kopii Mariánského sloupu jsem neviděl a nemohu tedy hovořit o jejích kvalitách, uvažuji pouze fakt znovuvztyčení.
Jsem přesvědčen, že dnes je především nutné ptát se, zda to „pomůže“ prostoru Staroměstského náměstí či ne. Je třeba si uvědomit, že velkou jeho část a významový i estetický střed tvoří socha Jana Husa. Přiznávám se, že se mi nikdy nelíbila. Přišel jsem do Prahy jako sedmnáctiletý a už tehdy mě připadalo, že pomník náměstí hyzdí. Ctím Jana Husa jako velkou figuru našich dějin, ale Šalounův pomník mi připadá nemonumentální, teatrální, rozplizlý. K prostoru a architektuře náměstí se nehodí. V případě, že by se instaloval Mariánský sloup, což mi nepřipadá tak absurdní, navrhoval bych přemístění Husova pomníku do jiné části Prahy, například na nevyřešené Karlovo náměstí, kam byl původně také uvažován.
Pak by se na Staroměstské náměstí mohla vrátit i Krocínova kašna a náměstí by působilo velebně, jeho prostor by se zvětšil, navíc kašna by se v současném teplém počasí na náměstí hodila.