Druhá manifestace aktuálního umění, 1965
JSME ZASE O NĚCO SVĚTOVĚJŠÍ ...
ČT odvysílala program o výstavě Stanislava Kolíbala ve Veletržním paláci, který sestával z toho, že ředitelka moderní sbírky, což je cizinka neznající slovo česky a samozřejmě kajn ánunk o českém umění. Chodila po výstavě a vykládala jako paní učitelka o tom jaké jsou a jak vypadají (i když byly vidět) jednotlivé Kolíbalovy věci způsobem na úrovni vyučování nižších tříd základní školy. K tomu příšerná kamera, která diváka jen mátla. Stanislava Kolíbala k tomu nepřizvali i když by měli být rádi, že tento klasický autor pozdní české moderny ještě žije (*1925) a navíc je schopen o své práci uvažovat a hovořit. A ještě to celé bylo v angličtině. Nemám s angličtinou problém, celý život jí používám, ale považuji za nesmyslné, aby v ČT zařadili zcela nesystémově jeden program (český program vyrobený českou televizí v Čechách pro Čechy) celý v angličtině. Ve světových muzeích pracuje řada lidí z jiných zemí, ale vždy komunikují v řeči země, v níž působí.
Byl to zkrátka medailonek o holce z Británie, kterou do Česka přitáhl nějaký hloupý a světachtivý Čech a natočila ho hloupá televize. Výstava, kterou dával dohromady samozřejmě Kolíbal a zaměstnanci NG jen následovali jeho pokyny, patří mezi jeho nejlepší. Prostor Malé dvorany jí sluší a monumentalizace některých drobnějších prací jí dodává velkorysosti. O to smutnější je, že kvůli bláznivé pandemii je galerie zavřená a televizní informace je tak pitomoučká.