Šamanský oděv, 1985 Šamanský oděv, 1985
O MK a NG | Aktuality | milanknizak.cz

O MK a NG

22. března 2014

Vážená paní D.,

Jsem Vám velmi vděčen, že bojujete za NG, ale chtěl bych zkorigovat Vaše informace o Jiřím Kotalíkovi, sen. Znal jsem ho jak ze školy, tak z NG a ke mně se velmi slušně zachoval, když ho o to požádal J. Chalupecký. Na druhé straně však vím, že to byl bojácný sluha režimu a jeho odbornost o které pějete ódy, jeho vybraný vkus ve vybírání děl, si dovolím velmi zpochybnit.

Znám všechny expozice NG od roku 1957. Když jsem přišel do Prahy, bylo procházení galeriemi mou vášní, poněvadž jsem byl z Mariánských Lázní, kde umění absentuje a domy jsou jak dorty, vyhladovělý po umění a zvlášť moderním.

Expozice byly zcela tradiční a velmi brzy začaly podléhat tlaku režimu, kterému Kotalík kariéristicky sloužil. Známé jsou jeho styky s Bilakem a dalšími pohlaváry.

Když jsem přivezl v roce 1980 sbírku Fluxu, měl jsem pocit, že bych jí měl velkoryse nabídnout státu. NG to nepřijala.

V roce 1988 onemocněl Jan Kotík žijící v Západním Berlíně, rakovinou a chtěl darovat celé své dílo NG v Praze. Požádal mne, abych to Kotalíkovi, jeho kamarádovi ze Skupiny 42, vyřídil. Kotalík strachem, aby neohrozil svojí pozici, tuto nabídku odmítl. Podotýkám znovu, že to bylo v r. 1988, kdy se tyto věci už mohly dít.

Ve svém Cestopise, který byl vydán několikrát za totality jako samizdat, jsem označil Kotalíka za člena skupiny Plavci, tím jsem chtěl říct, že plaval tak, jak režim dovolil. Pamatuji na jeho velké výstavy v Jízdárně Pražského hradu, které byly až zbytečně poplatné režimu a zcela zkreslovaly pohled na české umění.

Do NG nenakoupil podstatná díla poválečného umění a to nejen proto, že se bál režimních postihů, ale i proto, že umění 2. poloviny 20. století zkrátka nerozuměl.

Pracoval jsem s depozitářem moderní sbírky NG několik let a znám důvěrně vše, co se v něm nachází. Pochopil jsem i logiku jeho vzniku a proto jsem také po svém nástupu nedělal nic jiného, než se snažil doplnit to, co v něm chybělo.

Kotalík má určitě zásluhu na tom, že NG získala Veletržní palác, ale už vůbec nerozuměl, co taková moderní galerie potřebuje a dodnes se VP potýká s nedostatky rekonstrukce.

Je mi trapné mluvit o sobě, ale kolegové z umělecké branže, kteří dodnes dělají jako bych neexistoval a o mé práci buď mlčí nebo pomlouvají, mě uráží.

Uvedu několik trapných informací:

V roce 1966 publikoval Pierre Restany (věhlasný francouzský kritik) v Domusu obsáhlý článek o československém umění. Uveřejnil v něm 11 fotografií Milana Knížáka, 2 nebo 3 Jiřího Koláře a po 1 několika dalších. To mi česká umělecká společnost nikdy neodpustila, poněvadž Domus byl tehdy považován za super prestižní časopis.

V 80. letech německý časopis Ambiente vydal Slovník světových designerů a Milan Knížák je v něm uveden jako nejvýznamnější český designer.

Po r. 2000 vyšla v prestižním nakladatelství Phaidon Press (Londýn, New York) velká publikace 500 nejvýznamnějších děl 20. století. Z Čechů jsou uvedeni 3 umělci: Kupka, Kolář, Knížák. Je to špatně, měl by tam být přinejmenším Pešánek, ale to jde mimo nás.

Světoví muzikologové vydali seznam 1000 nejdůležitějších skladeb 20. století. Z Čechů je uvedeno 7. Například: Janáček, Martinů, Husa ... a také Milan Knížák. Nikdo u nás nechce vědět, že jsem založil celý světový proud hudby, jehož odnoží jsou i populární dýdžeji (Broken Music). A když jsem jednou někde prohlásil, že mě můj titul pro svojí knihu ukradl jakýsi zpěvák Sting, dělali že jsem namyšlený blázen.

Mimochodem bez kapely Aktual, kterou založil v roce 1967, by nebyla v Česku žádná undergroundová scéna. Všechno se jen kopírovalo podle západu. Svébytné prvky přinesl teprve Aktual, bez něho by žádní Plastic People, DG 307, Umělá hmota a další neexistovaly.

Expozice ve VP, kterou jsem navrhl, poněvadž všechny návrhy, které byly podány nebyly k ničemu (to usoudila komise ve které jsem neseděl) je dodnes, i když už je hodně zničená novými zásahy, jedna z nejprogresivnějších na světě. Chápu, že to nevíte, ale způsob autorských expozic, důraz na ty umělce, kteří se vymykají módním trendům či je alespoň kvalitně modifikují, zasazení volného umění do sociálního prostředí obecného designu a například i zbraní – to vše a ještě řada dalších aspektů se objevuje ve světových muzeích jen ojediněle.

Po setkání ředitelů velkých evropských muzeí v Praze, kde naše sbírky vysoce ohodnotili, se to pomalu dostává i jinam.

Knižní Průvodci, které se za mne a z mé iniciativy začaly vydávat, jsou především v oblasti moderního umění jedinými kvalitními učebnicemi dějin moderního a současného umění. A jsou tak studenty používány.

Zeptejte se, kolik děl získala NG za poslední 2 roky. Pokud vím, jsou to maximálně desítky. Za mého 12 letého působení se do NG dostalo cca 12 000 nových akvizic. To je cca 1000 za rok. Nemá to v historii NG obdoby (mimo velkých státních konfiskací). Zabývala se tím v NG dr. Janištinová.

Tyto všechny informace si můžete ověřit. Nemám důvod lhát a nemám důvod se vytahovat, ale už toho mám dost. Teď pracuji na vydání knihy o mé módě (kde také mimochodem patřím k protagonistům) a rozhodl jsem se, že jí vydám jen v angličtině, poněvadž na Čechy seru.

S pozdravem

Milan Knížák

 

Odkazy

Kontakty

Prof. Milan Knížák, Dr. A


info@milanknizak.com