Asibásně Etwagedichte Probable poems, německý překlad M. Spielmann  anglický Paul Wilson Copyright M. Knížák, 1982 Asibásně Etwagedichte Probable poems, německý překlad M. Spielmann anglický Paul Wilson Copyright M. Knížák, 1982
OBYČEJNOST JAKO AVANTGARDA | Aktuality | milanknizak.cz

OBYČEJNOST JAKO AVANTGARDA

Nedávno mně napadlo, že by se výstava mohla jmenovat Obyčejné obrazy a vystavovaly by se na ní jen obyčejné obrazy a působilo by to až provokativně. Vzápětí jsem si však uvědomil, jaký je to paradox. Na druhou stranu je normální, že mezi pokusy o něco výjimečného, kterými se naše výstavní síně, divadla, koncertní sály a knihy nudně hemží, je něco obyčejného výjimkou.

Vzpomínám na situaci v šedesátých letech, kdy se plakáty ještě vylepovaly na vyhražené plakátovací plochy, jak výtvarník, který chtěl udělat viditelný plakát prohlížel již vylepené plakáty a volil barvu a typ odlišný od toho, čím byly plochy pokryty, aby jeho plakát byl vidět.

Před nedávnem přijel můj přítel z návštěvy Paříže a vítězoslavně mně oznámil, že v Paříži jsou opět normální výstavy. Co to je? Na stěnách visí obrazy, na soklech sochy a to stačí. Radoval se jako dítě, poněvadž výstavy přeplněné zbytečnými informacemi, nedůležitými dokumenty a exhibicemi nejrůznějších, většinou netalentovaných autorů ho nekonečně nudily. Umění jakoby se někam skrylo, spíše bylo ukryto.

Umění se neřídí módou, umění není o exhibici. Není jako sport, kde je třeba skočit dál, doběhnout rychleji, dát víc gólů. Umělecké dílo se neřídí žádnými pravidly, nebo ta pravidla nejsou obecně stanovitelná. To jsem ostatně popsal v předešlém textíku o tekutosti v umění. Dnes již víme, že je jedno, je-li umělecké dílo označeno za avantgardní či tradiční, že jde jen o dávku energie, kterou dílo vyzařuje a která na nás působí. Taková energie je neměřitelná, špatně popsatelná, ale na druhé straně neoddiskutovatelně reálná. Některá díla minulosti na nás působí i když neznáme ani prostředí ani důvod jejich vzniku. Vnímáme je jinak než jejich současníci, v podstatě jim nerozumíme, ale cítíme a ctíme jejich sílu. Obávám se, že v našem světě přeplněném ambicemi být výjimečný, ztrácíme schopnost vnímat to neokázalé a považujeme za umění něco, co sílu jen předstírá.

Božská energie, která prý je tím, co dělá dílo uměleckým, ho naplňuje zlomkem věčnosti. Budeme-li dostatečně pokorní v poznávání světa, nezůstane nám takové dílo skryto.

Milan Knížák

6/2017

Odkazy

Kontakty

Prof. Milan Knížák, Dr. A


info@milanknizak.com