PANOPTIKUM MILANA KNÍŽÁKA - Sloupky z Reflexu 1995-1998, vyd. Votobia Praha, 1998
SEDMDESÁT SEDM
Sedmdesát sedm
Dost už bylo Putina. Je přeputinováno. Objevily se články všeho typu: Putin jako senilní stařec s psychickou poruchou, jako dědic tradic komunismu, jako okupant, atd. atp.
Možná, že je to všechno pravda, ale tím, že se Putinovo jméno objevuje všude a ve všech pádech, ho jen zvýznamňujeme a dodáváme sílu jeho argumentům. Kdyby si svět dal bobříka mlčení, tak by Putinova síla, která dnes narůstá do obrovitých rozměrů, neměla šanci tolik vybujet.
To, že Evropa se napojila na ruskou naftu a plyn jsem od začátku považoval za nesmysl. Uvědomuji si, že by Rusové otočili potrubí směrem do Číny, ale bylo by jasné, že západní svět je nezávislý. Na druhé straně mám pocit, že Evropa udělala velkou chybu, když od začátku vytěsňovala Rusko ze společenství evropských států. Ať se nám to líbí nebo ne, velká část Ruska do Evropy patří a vždy s Evropou kontakty udržovala.
Osobně mě to činí smutným. Narodil jsem se do začátku války. V padesátých letech jsem se, spolu s ostatními, strachoval, že studená válka přeroste v ozbrojený konflikt. Dnes, kdy jsem na sklonku života se mám znovu bát, že přijde válka a hrůzy, které si stále dobře pamatuji? Považuji současnou situaci za vážnou a byl bych rád, kdyby jí nezastínily lokální politické problémy západních zemí. Válka je horší než všechno co známe. Už jsme na to zapomněli, protože u nás nebyla válka 77 let.
Modlím se, aby se mě podařilo zemřít v míru a bez roušky.
23.2.2022