Okno na Novém Světě, 1965 Okno na Novém Světě, 1965
SMUTNÉ LETNÍ PŘEMÍTÁNÍ | Aktuality | milanknizak.cz

SMUTNÉ LETNÍ PŘEMÍTÁNÍ

Smutné letní přemítání

Je neuvěřitelná doba. Uběhlo víc než čtvrt století od Sametové revoluce a jako by se nic nestalo. Pamatuji nadšení let 89-90 i několika dalších let, kdy většina z nás věřila, že za 25 let už nebudou existovat komunisti a trapní levičáci a že v Evropě budou vládnout klidné, demokratické poměry a my budeme žít v určitém blahobytu. To poslední se splnilo. Nesouhlasím s bláboly levičáků o tom, jak jsme chudí, naopak, nikdy v historii jsme se neměli tak dobře. (To, že někdo, když nechce, nemusí dělat, patří mezi vymoženosti demokracie. Vzpomeňme si, jak jsme si za komunistické totality museli hledat zaměstnání, aby nás nezavřeli za příživnictví.) Současnost se mi zdá z posledního čtvrtstoletí úplně nejhorší a to z několika důvodů.

V čele Evropské unie převládli lidé plní mocenských ambicí, kteří chtějí zrušit národní státy a vytvořit statut Evropana řízeného centrálními direktivami, které z něho vytvoří nesamostatného občana závislého na rozhodnutí z Bruselu. Imigrantská vlna, která ohrožuje Evropu je důsledkem vývozu demokracie, který tak rády provádí Spojené státy ke kterým se připojila i EU. Nucená demokracie se podobá křižáckým válkám. Šířit víru či demokracii mečem, znamená jí popírat.

Z naší země se demokracie téměř vytratila. Nevíme, kdo nám opravdu vládne. Parlament se stává slabším a slabším, o vládu v zemi se uchází ústavní soud či klan státních zástupců a jejich policejních přisluhovačů. Vláda je v rukou mafiána, který používá státní aparát k vlastnímu obohacení a premiér mlčí, poněvadž se obává rozpadu vlády a tím konce svého působení.

Nejhorší je na tom, že velké části naší společnosti to nevadí, alespoň ve volbách dali oligarchům zelenou. A to je asi to největší zklamání. Obecné nadšení po tzv. Sametové revoluci před čtvrt stoletím mě nepřesvědčilo. Bylo mi jasné, že jakmile se po lidech bude chtít, aby převzali za svůj život zodpovědnost, neobstojí. Ale věřil jsem, že čtvrt století bude stačit na to, aby se společnost obrodila. Že se začne chovat pragmatičtěji a demokratičtěji. Stal se však přesný opak. Pod trapnými hesly politické aj. korektnosti se prosazuje ta největší nekorektnost. Do čela společnosti se dostávají lidé, kteří si své pozice umí ukřičet a uplatit. Zdá se, že fakta už nikoho nezajímají. Média rozagitovávají prázdné floskule. Vytahují zkreslené pseudohumanitní ideály, které s humanitou nemají nic společného. Tragedií je, že celé naše školství, naše kultura, jsou v područí módních trendů přinášejících jen efektní povrchnost a tak nám vyrůstají deformované generace, což nedává naději ani do budoucna. A všude, všude se šíří vulgárnost. Sprostota ducha.

Je to smutek. Kéž by to byl jen sen z kterého by se bylo možné zpocený probudit, ale bohužel, je to realita a je ještě horší než můj stručný popis.

Milan Knížák

Odkazy

Kontakty

Prof. Milan Knížák, Dr. A


info@milanknizak.com