AHAE-finished 31.8.2014, akryl a umělá hmota na   dřevodesce, 150x100 cm AHAE-finished 31.8.2014, akryl a umělá hmota na dřevodesce, 150x100 cm
U NÁS NA MARSU TO VIDÍME JINAK | Aktuality | milanknizak.cz

U NÁS NA MARSU TO VIDÍME JINAK

Po roce 89 jsem se téměř výhradně setkával s tím, že teoretici a kritici umění velebili mojí práci z předchozích let a odsuzovali vše, co jsem dělal v „porevoluční“ době. Bylo jasné, že nemohou mojí práci ze šedesátých až osmdesátých let vymazat, poněvadž je zaznamenána v důležitých světových přehledech, slovnících a textech, ale o to víc se snažili ze mne udělat zrádce vlastních idejí, konjunkturalistu, nepřítele pokroku. Ale já trvám na tom, že to, co jsem dělal po roce 89 bylo přímým a důsledným pokračováním mých idejí a činů ze šedesátých let.

Nezištně a s plným nasazením jsem se zapojil do práce na nové organizaci státu a to v oblasti, která mě byla nejblíže, tedy v umění. Změna Akademie výtvarných umění, kterou jsem podnítil a provedl, byla ze všech vysokých škol nejdůslednější. Pedagogický sbor, který jsem dal dohromady byl nejsilnější v celé historii AVU. Nedbal jsem na osobní prospěch, bylo mi to lhostejné. Ze začátku jsem dokonce odmítl několik platů, aby tak škola neutrácela. (Dnes vím, že to bylo naivní.) Dělal jsem vše, aby AVU byla školou pro studenty nikoliv pelíšky pro pedagogy i když řada z nich si představovala, že vše zůstane při starém, jen oni usednou do profesorských křesel. Říkám to hlavně proto, že jsem zděšen z toho, co se děje na Akademii dnes, kdy se vedení školy bez invence a trapně snaží vyrovnat panujícím světovým trendům, což vždy znamená úpadek, poněvadž při následování trendů jsme přinejlepším druzí…

Podobně tomu bylo v Národní galerii. Všechnu zkušenost, kterou jsem měl z akcí a aktivit předešlých let, zkušenost, kterou jsem nabyl celoživotním vzděláváním, které jsem důsledně dodržoval (poněvadž mě komunistická škola nedovolila řádně studovat a já jsem nebyl dostatečně pokorný, abych vydržel její tlak), tak celou tuto zkušenost jsem zúročil v zásadní akci, kterou byla má práce, mé zaměstnání, má služba idejím nového státu.

Řada lidí využila nové doby k tomu, aby se obohatila. Nepovažuji to za nic opovrženíhodného, byla to jedna z cest, ale já jsem si jí nezvolil. Zvolil jsem si cestu služby a důsledně jsem trval na tom, abych se neodchýlil od svých zásad.

Jsem hrdý na to, že jsem Čech. Plyne to z prostého faktu, že jsem se tady narodil, že mojí rodiče mluvili česky a v češtině mně zprostředkovali mé první poznání, že umění s kterým jsem se v dětství a mládí setkával bylo české nebo alespoň v českém prostředí ukotvené. Zásadní stupnici hodnot jsem poznal v češtině. Udělal jsem všechno proto, abych se o své krajině a jejich dějinách dozvěděl co nejvíc. Tím jsem objevil řadu hodnot, které jinde nevidím. Proto jsem jak na Akademii, tak v Národní galerii (kterou jsem jako generální ředitel 12 let vedl) dělal vše proto, abych mapoval kulturu českého prostředí. I toto tvrzení uvádím především proto, že NG dnes nejen, že neplní zákon, kde jsou zásadní úkoly národního muzea umění jasně stanoveny, ale dělá vše proto, aby se stala internacionální a multikulturní, což, bohužel, znamená být nijaký, kosmopolitní a zbytečný.

Můj život pokračuje a stále se snažím vstupovat do veřejného prostředí a upozorňovat na problémy, které vidím a o kterých jsem přesvědčen, že naší společnosti škodí. Připadám si často velmi osamělý.

Můj život, jak jsem již řekl, je přímým pokračováním mých předešlých akčních aktivit, ale nejsou to umělé akce, jen se podílím na kultivaci našeho prostředí i když se někdy zdá, že je to nemožné. Člověk má povinnost se poučit z minulosti a vyvíjet se podle potřeb doby i když by se přitom neměl odchýlit od morálního kodexu, který formuje jeho život. Nevidím rozdíl mezi mou uměleckou prací a funkcí státního úředníka či pedagoga. Z obého plynou povinnosti být rovný, čestný, odvážný a pokorný, ale budete-li takoví, vždy narazíte.

Totalita mě neměla ráda. Dnes máme tisíce ublížených o kterých tehdy nebylo ani slyšet, přesto musím poukázat na to, že jsem si vypil svou číši hořkosti. O to víc cítím povinnost bojovat proti všemu povrchnímu a zbabělému.

Velká část naší umělecké scény je a byla zbabělá. Nadaní a schopní jsou vždycky na obtíž a ať se vám to líbí či ne, jsem nadaný a schopný i když už jsem starý.

Prof. Milan Knížák

emeritní rektor AVU

emeritní generální ředitel NG v Praze

Odkazy

Kontakty

Prof. Milan Knížák, Dr. A


info@milanknizak.com