Dvojité kompozice, 1991
vánoční poselství jako touha po moci
VÁNOČNÍ POSELSTVÍ JAKO TOUHA PO MOCI
Prezident republiky Miloš Zeman svým Vánočním projevem ukázal, že je nabubřelý, samolibý a nechápe význam Vánoc. Neustále prezentuje svojí vzdělanost a informovanost a uděluje „moudré“ rady. V letošním projevu dal najevo, že situaci v naši zemi nerozumí a že by rád s námi manipuloval podle svých nereálných představ. Nechápal jsem, proč zrušil Novoroční projev a zavedl Vánoční, ale respektoval jsem to. Domníval jsem se, že chce zdůraznit poselství, které Vánoce přinášejí, ale nic takového se neděje.
Letošní řeč byla volebním projevem bez voleb. Byla to adorace sebe sama. Bylo cítit jak chce ze všech sil zaštítit svého chráněnce Babiše, kterému většina národa přestala věřit. Vytýkal lidem protivládní demonstrace a neúčast ve volbách a tím dal najevo, že ho demokracie nezajímá i když jí měl plná ústa.
Miloš Zeman není prezidentem demokratické země. Hraje si na monarchu, přítele chudých a jediného moudrého. Všechno to zní falešně.
Vánoce jsou vnímány jako svátky vzájemného porozumění a úcty jednoho k druhému. Místo, aby Zeman podpořil právě tento, tak potřebný rys vánoc, rozeštvává svým projevem společnost. Humanistické poselství vánoc se v Zemanově řeči neobjevilo. Staví se do role ochránce našich svobod, naši kultury a přitom se ohání frázemi formátu bývalého okresního tajemníka.
Dnešní projev prezidenta republiky zemi a lidi rozděluje. Je z něj cítit touha po moci a zášť. Stydím se.