Liebliches Trauma, 1994, Reichstag, Berlín, Německo Liebliches Trauma, 1994, Reichstag, Berlín, Německo
zpět na Média

Text k Encyklopedii výtvarníků loutkového divadla

Po řadu let jsem sbíral informace a vytvořil tak rozsáhlý archiv, jenž byl výchozím materiálem pro moji další práci. Některé oblasti, kterých jsem se pro obtížnost získat další informace jen dotkl, nutně potřebují až "detektivní" studium. Pracovníci loutkářských muzeí by se mohli v budoucnosti zaměřit na méně zmapovaná hesla a vytvořit monografické studie jednotlivých autorů či oblastí. Považuji svou práci za základní slovník (rukověť), ve kterém jsem se pokusil shromáždit jména a zásadní loutkářské počiny ze všech (i velmi okrajových) oblastí loutkářské výtvarné problematiky. Jsem totiž přesvědčen, že československé loutkářství bylo proto tak významné, že mělo širokou základnu tvořenou nadšenými a obětavými amatéry.

Přes dlouhé a nesmírné pracovní úsilí, které jsem do této rozsáhlé studie vložil, považuji Encyklopedii především za výzvu. Pokud tuto svojí apelační funkci splní, budu považovat svůj vklad za víc než dostatečný.

Obávám se, že si naše společnost nedostatečně uvědomuje význam a šíři kulturního odkazu loutky jako výtvarného díla. Loutka je především vnímána jen jako nástroj v rukou herce. Některé loutkářské trendy 2. poloviny 20. století sice rozšířily chápání a funkci loutky, ale na druhé straně znejasnily rozdíl mezi loutkou a rekvizitou a příliš zveličily roli člověka jako jejich "ovladače". Historická loutka je báječná tím, že má smysl i bez vodiče. Je schopna žít samostatným životem, i když není člověkem oživována. Je svým způsobem sochou, i když skrytý mobilní potenciál ji od sochy vzdaluje vkládá do ní něco, co socha nemá a asi mít nemůže. V loutce je skryta jakási životní síla.

Asi proto jsem se tolik věnoval práci s loutkami v době totalitního útlaku. Jejich zvláštní hrdost mi nahradila nepřízeň lidského společenství. Moje rozsáhlá encyklopedie (na které jsem pracoval víc než 30 let a které věnovala má žena Marie 5 let nepřetržité každodenní práce) je především poděkováním loutkám za jejich mlčenlivou podporu.

 

 

Dvouhlavý Kašpárek, 1991

 

Tron I., 1991

 

Tron II., 1991

Odkazy

Kontakty

Prof. Milan Knížák, Dr. A


info@milanknizak.com