HLEDAT NĚŽNĚJŠÍ ZPŮSOB BYTÍ
Současná pandemie ukázala jak křehká je naše lidská společnost, jak vymoženosti, které nám pomáhají ulehčit život, jsou především nástroji k našemu ovládání a v případě kolapsu technických struktur nemáme žádnou vhodnou náhradu.
Moderní společnost vsadila na technickou revoluci. Velebení ratia vytlačilo Bohy, ale nenabízí odpovídající náhradu. Už mnohokrát jsem napsal, že racionální je pouze ten, kdo je schopen brát v úvahu i iracionální parametry, poněvadž našemu světu rozumíme jen z části, ta větší část nám zůstává stále, patrně navždy, skryta. Lidská pýcha, kterou si někteří z nás pletou s hrdostí je špatným ideálem.
Nechci vypočítávat příklady možných katastrof, většinou o nich víme, poněvadž naplnily bohatou literaturu Sci-fi. Stačí se jen podívat kolem sebe.
Střed Prahy je v okamžiku uzavření hranic, restaurací a řady obchodů, úplně prázdný. Je to proto, že jsme tuto nejkrásnější část Prahy zcela vylidnili a jediné co jsme tam zřídili je nespočet pastí na turisty.
Je to jedna z katastrof současného způsobu života. Krásná místa nabízíme za peníze někomu jinému a sami žijeme v králíkárnách na kraji měst. Praha je bez lidí velebná, ale smutná.
Turismus je nemocí civilizace. Nesmyslné přesouvání lidí a věcí nejen že působí negativně na ekologii, ale vytváří velký tlak na lidskou psychiku.
Pokud mám čas, sleduji televizní soutěž, kde se účastníků ptají na jejich osobní záliby. Devadesát procent dotázaných říká, že jejich prioritní zálibou je cestování. Zajímalo by mě, co by odpověděli, kdyby se jich někdo zeptal proč? Řeči o poznávání jiných mravů a kultur jsou směšné a víme, že nemohou být pravdivé. Svět totiž velmi rychle vytvořil proturistickou pseudokulturu na vytváření žádaných a očekávaných iluzí a cestování se redukuje na soubor fotografií typu já + Notre-Dame, já + pyramida, já a Ňjujork.
Povrchnost a manipulovatelnost se dostala do všech oblastí lidského konání. Kdysi elitní vzdělávací ústavy jako jsou university se dnes soustředí především na získávání grantů a navštěvování zbytečných konferencí pokud možno co nejdále od domova. Kulturní akce se stávají stále bombastičtějšími, agresivnějšími, povrchnějšími, poněvadž se staly novým druhem zábavy. Atp. Atp. Atp……
Nevím, jestli je možné něco zásadně změnit. Přál bych si alespoň jemné zpomalení, příklon k pokoře, pokus o návrat k základním hodnotám, které nevnímaly člověka jako střed světa, ale jako služebníka univerza. (Vím, že tento titul zní trochu směšně, přesto ho používám.) To se ovšem ve velkých aglomeracích jako jsou současné superstáty, těžko dosáhne.
Přemýšlím o tom, co lidem nabídnout, aby se přestali obdivovat efektním povrchnostem a přiklonili se k drsnějšímu, ale vznešenějšímu a také něžnějšímu způsobu bytí.
Neumím to lépe vyjádřit.