Police, 1983, dřevo, 250x175x30 cm
NÁRODNÍ OSTUDA
Zítra pořádá Národní galerie v Praze několik svých otevření a rozeslala pozvánky s novým logem. Jsem si vědom, že má kritika bude vykládána jako zaujatá, poněvadž jsem byl 12 let generálním ředitelem Národní galerie, ale přesto jsem se rozhodl napsat tento kritický a varovný text.
Říká se, že inovace, které v současnosti probíhají na nejrůznějších úrovních jsou většinou k horšímu. Pro Národní galerii to platí bezezbytku. Nové logo je trapné, nečitelné, nemonumentální.
Národní galerie přestala být národní, dělá všechno, aby byla světová, ale být dnes světovým, znamená nebýt ničím.
Stydím se za to, že národní muzeum umění se stává lokální galerií, která se nebezpečně podobá všem současným podobným institucím kdekoliv na světě a to je špatně. Významným se stává ten, koho významnost nezajímá, světovým bude ten, kdo porozumí sobě a svému okolí a přiloží do světového kotle své osobité polínko.
Národní galerie v Praze ztratila veškerou osobitost a vinni jsou nejen ti, co za to zodpovídají, ale všichni umělci a zájemci o umění.
Považuji to, co se děje v Národní galerii za zlovolné amatérství.
Současná Národní galerie se nestará o České umění, ale hledá módní vlny s kterými by se svezla. Hanba jí a hanba nám, že to trpíme.
Prof. Milan Knížák