KE-7, 1998, akryl na plátně, 120x120 cm
VLÁDA JE JEN SLUŽBA
Z řady předvolebních rozhovorů na mně vyskočila povinnost napsat jak si představuji politiku a existenci lidí ve vědomém politickém systému. (Omlouvám se za novotvar.)
Jsem toho názoru, že bychom si neměli politiku státu vůbec uvědomovat. Politické parametry a jejich uplatňování by neměly působit rušivě a uměle. (Nejlépe kdyby působily jako přirozené jevy, například déšť nebo horko, občas samozřejmě přijde nějaká bouře …, ale je vnímána jako přirozená katarze existujícího počasí …)
Chápu, že jsou lidé, kteří se musí politikou zabývat právě proto, aby nebyla vidět, aby fungovala samozřejmě a hladce. Je jasné, že lidská společnost je různorodá a téměř vždy se najde někdo, komu je existující systém nepohodlný nebo ho chce využít. Právě proto musí být působení politických parametrů tak samozřejmé, že většinová společnost si s narušeními poradí sama bez pomocí úřadů.
Totalitní společnosti si vytvářely nepřátele záměrně, aby ukázaly jak umí zatočit s každým, kdo narušuje „naši jednotu“. Formovali se tak do role hrdinných bojovníků, zastánců toho správného směru. Tím si vytvářeli aureolu a platformu pro snadné ovládání.
Ve společnostech, které se považují za demokratické a kde dnes převládá falešná deformace humanizmu, která dává rovnítko mezi menšinu a většinu, mezi deviaci a normálnost, je situace komplikovanější. Vznikla společnost konzumu, přemíry všeho. Společnost zbytečností. Bouře informací, znalostí i komunikace.
Je samozřejmé, že je třeba výjimky respektovat (pokud nejsou nebezpečné), to však neznamená, že společnost je může respektovat jako totožné. Triviální příklad je homosexualita. Soužití lidí se stejným pohlavím je samozřejmou součástí společnosti a neměla by nikomu vadit, ale funkce heterosexuálního vztahu je zcela odlišná od homosexuálního. Díky ní existujeme. Kdyby byli všichni lidé gayové a lesby, rychle bychom vymřeli.
Podobný princip existuje v mnoha oblastech lidské existence, jen ne tak markantní. Je asi úlohou vzdělání učit nás principům soužití.
Moderní společnost Bohy ztrácí i vytváří. Vznikají houfy instantních bohů, bůžků, andělíčků, ale ztrácíme víru v jednotný princip pokory. Pokora před vším co život přináší je vírou v Boha jehož smysl nikdy nepoznáme, ale přesto nám dává jistotu naší existence.