Dvojité kompozice, 1991
Triviality (listopad-prosinec 1982)
V mých procesech pro mysl dochází velmi často k záměnám funkcí a významů jednotlivých jevů nebo alespoň k jejich záměrnému rozšiřování či posouvání. Rád bych poukázal na to, že jen zamyšlením se nad tradičním, typickým a nijak nedefinovaným určením určitého fenoménu vnášíme do mysli podivný zmatek, který může znamenat vznik nové kvality nebo alespoň znovuzvýznamnění kvalit starých. Fakt, že židle je židle, je (zamyslíme-li se nad ním) neméně překvapivý jako např. tvrzení, že židle je kanárek.
Vlas je vlas.
Mrak je mrak.
Pocit nenávisti je pocit nenávisti.
Oko je oko. Oko je oko. Oko je oko.
Sen = sen.
117 = 117.
Pach je pach.
Svět je svět.
Stalin je Stalin.
Ticho je ticho.
Blázen je blázen.
a+b = a+b
Disjunkce je disjunkce.
Bolest je bolest.
Smích je smích.
Pohyb ruky zleva doprava je pohyb ruky zleva doprava.
Koule je koule.
Pst je pst.
Člověk je člověk. Člověk je člověk.
zpět na Procesy pro mysl