Rodinný stůl, 1983-84, dřevo, barva, 80x160x90 cm
28. říjen 2013
28. říjen 2013 byl dalším důkazem toho jak Miloš Zeman nezvládá prezidentský úřad. Aféra s rektory, primátory a dalšími nepozvanými, hektické obsazení volných židlí, Zemanův upovídaný, plytký až hospodský projev, který je jednoznačně nejhorším říjnovým projevem celé naší polistopadové historie a zcela nekoncepční, zmatený až nepochopitelný výběr oceněných, kde chyběli delegáti Svazu politických vězňů i Vladimír Mišík, který medaili odmítl. (To chápu. Stát v jedné řadě s totalitní hvězdou Felixem Slováčkem, který sloužil komunistickému režimu do roztrhání těla, je pro rockera těžko přijatelné.)
Všehochuť medajlistů děsila. Vedle dizidentů staří komunisté, vedle odborníků přisluhovači totalitního režimu.
Z Pražského hradu se stává oása plebejství a prezident Zeman rychle opouští předsevzetí stát se vrchním stmelovačem. Podílí se na řadě intrik, není schopen nezaujatého jednání, rozděluje národ na příznivce a ty, co ho nemusí a podle toho jedná. Stává se tak pomalu, ale jistě, nepřítelem všech.