Kašpárek od Milana Knížáka (vymyšlený ve vězení 1974-75) Kašpárek od Milana Knížáka (vymyšlený ve vězení 1974-75)
ČESKÝ TRH S UMĚNÍM | Aktuality | milanknizak.cz

ČESKÝ TRH S UMĚNÍM

Před několika dny mně byla doručena Ročenka 2018 galerie Kodl, kde je přehled zásadních aukčních výsledků minulého roku. Je zajímavé, jak se trh, zvláště v poslední době, cenově vyvíjí. Hodně se objevují pozdní obrazy Toyen, především z druhé poloviny padesátých let, které mi ve většině připadají pokleslé. Opakují surrealistické symboly a ztratily přísnou stavební strukturu, kterou se vyznačovaly obrazy z 20. a 30. let. Přesto se prodávají v miliónových částkách. Jeden z nich dosáhl téměř dvaceti miliónů, což byl asi nejdražší obraz prodaný u Kodlů v loňském roce.

Díky českým kunsthistorikům máme pokřivený pohled na českou scénu. Moderní umění je prostoupeno výraznými stylovými proudy, které ovlivnily plejády umělců. Většinou je zajímavé, jak se s těmito vlivy vyrovnávají začínající umělci, ale dál to vede (u silnějších jedinců) k nalezení vlastního způsobu. Většina českých teoretiků umění posuzuje díla podle toho, jak se přibližují evropským či dokonce světovým trendům a svébytnost, jinakost a význam lokální kultury je nezajímají.

Typickým příkladem umělce, který měl problémy se vyrovnat s cizími vlivy, byl Emil Filla, jehož dílo teoretici stále dělí na „lepší“, která se podobají svým vzorům a díla „průměrnější“, která se liší. A tak, místo abychom u Filly oceňovali jeho odchylky od Picassa, prodávají se za mnoha miliónové částky jeho Picassovské skorokopie.

Fillovy obrazy vznikající po roce 1945 se pohybují řádově níže. Je jasné, že v padesátých letech podlehl tlaku socialistického realizmu a pustil se do čínské malby Českého středohoří, aby se tak vyhnul pohledům na doly a železárny či dělníkům u strojů, přesto v druhé polovině čtyřicátých let vznikla řada silných a svébytných obrazů obohacených o zkušenost nacistického koncentráku.

Typické pro české prostředí je, že galerie si nehlídají svůj profil. Galeristé jsou ochotni nabízet vedle děl kvalitních autorů výtvarné bláboly diletantů. Když jsem před lety uviděl v nabídce Galerie Kodl Pastu Onera či Karla Gotta, nemohl jsem uvěřit. Tyto lascivní, hloupé, diletantské a naivní kýče nabízí Kodl beze studu vedle vážných autorů a pyšní se tím, že za ně získal slušné peníze. Znám řadu západních galeristů, z těch renomovaných by si to nikdo nedovolil.

Český trh obecně je nevyrovnaný. Dosud jsme se nevypořádali s devatenáctým stoletím a začátkem století dvacátého, kde ceny skáčou podle povrchní oblíbenosti a obrazy některých zajímavých autorů zůstávají zbytečně nízko.

Bláhově jsem si myslel, že galerie mají určitou didaktickou, výchovnou roli a vedou tak zájemce o umění k porozumění celkového vývoje kulturního milieu. Asi se pletu, jediným vůdčím elementem, který nás učí jak vnímat umění, jsou dosažené ceny. Nepodceňuji vliv trhu, má svůj význam, ale není jedinou prioritou.

 

 

Odkazy

Kontakty

Prof. Milan Knížák, Dr. A


info@milanknizak.com