Z kolekce Motýli, 1985-1986
dopisy Tomáši Pospiszylovi
Vážený pane Pospiszyle,
Před několika dny jsem poprvé uviděl knihu Asociativní dějepis dějin umění, kterou jste napsal a kde se zmiňujete též o mne.
Našel jsem několik nedostatků, tak bych Vás chtěl na ně upozornit.
Na str. 0058 v prvním odstavci II. kapitoly píšete, že není známo, že Maciunas navrhl můj logotyp, ale to jste se jenom špatně díval. V jednom z vydání V-TRE je uveden mezi ostatními. Je pravdou, že ho udělal velmi filigránsky, což se mě líbí, ale tím pádem je méně vidět.
Píšete o vystoupení členů Fluxu v Redutě (to na další straně). Pokud vím, byli tam A. Koepcke, Eric Andersen a T. Schmit. Po vystoupení přišli za mnou na Nový Svět, kde jsme se pohádali, poněvadž jsem považoval jejich vystoupení za kabinetní zábavu.
Na str. 0071 bych chtěl zdůraznit, že politické aspekty a respektive text letáku Spáchej atentát na toho, kdo připravuje válku přinesl do Aktualu Robert Wittmann, který nebyl u zrodu skupiny, ale přišel později.
Na str. 0075 mi připadá velmi slaboduché srovnání mé akce Událost pro poštu ... s akcí Kateřiny Šedé, která stěhuje atributy sociálního prostoru do galerií, což je přesně opak toho, co jsme dělali my.
V další kapitole Obrozenecké motivy v díle ..... se vůbec nezmiňujete o A. Mlynárčikovi, ale on byl tím vedoucím elementem a mnoho raných akcí provedli právě jen Filko a Mlynárčik.
Zbytek knihy jsem nečetl, takže nevím, jestli jsou tam nějaké další chyby. Považuji za neprofesionální, že jste nevyužil možnosti konzultace s ještě žijícími aktéry.
S pozdravem
Prof. Milan Knížák
23. dubna 2015
Reakce na článek v Hospodářských novinách od pí Čechlovské
Popisuje i to, jak se Knížák zkraje svého působení ve Fluxu vypořádal s Jiřím Kolářem, který jakýmsi nedopatřením vzbudil u hlavních představitelů hnutí dojem, že je jedním z nich. Kolářovi totiž vyšlo několik knih ve fluxovém nakladatelství. Jak ale Pospiszyl uvádí, umělec byl sice zájmem mladých kolegů polichocen, sám však příliš aktivní v hnutí nebyl. „Skeptický cholerik a individualista Kolář se také jistě nenadchl pro utopickou, silně levicovou, politicko-sociální rovinu hnutí Fluxus,“ píše Pospiszyl. Knížáka proto rozpálilo doběla, když zjistil, že Maciunas se ve věci chystaného pražského Fluxfestivalu v roce 1966 obrací na Koláře, a nikoli na něj. Američan, odkázaný pouze na písemný kontakt, naštěstí brzy svůj omyl pochopil a Knížák se mohl v mezinárodním hnutí naplno realizovat. Uspořádal mnoho happeningů, pouličních akcí a koncertů, ale především si vyměnil s dalšími představiteli Fluxu „tuny“ sáhodlouhých dopisů.