Portrét starého muže ze Skutče, 1957, olej na plátně, cca 100x70 cm Portrét starého muže ze Skutče, 1957, olej na plátně, cca 100x70 cm
dopisy Tomáši Pospiszylovi | Aktuality | milanknizak.cz

dopisy Tomáši Pospiszylovi

Vážený pane Pospiszyle,

Před několika dny jsem poprvé uviděl knihu Asociativní dějepis dějin umění, kterou jste napsal a kde se zmiňujete též o mne.

Našel jsem několik nedostatků, tak bych Vás chtěl na ně upozornit.

Na str. 0058 v prvním odstavci II. kapitoly píšete, že není známo, že Maciunas navrhl můj logotyp, ale to jste se jenom špatně díval. V jednom z vydání V-TRE je uveden mezi ostatními. Je pravdou, že ho udělal velmi filigránsky, což se mě líbí, ale tím pádem je méně vidět.

Píšete o vystoupení členů Fluxu v Redutě (to na další straně). Pokud vím, byli tam A. Koepcke, Eric Andersen a T. Schmit. Po vystoupení přišli za mnou na Nový Svět, kde jsme se pohádali, poněvadž jsem považoval jejich vystoupení za kabinetní zábavu.

Na str. 0071 bych chtěl zdůraznit, že politické aspekty a respektive text letáku Spáchej atentát na toho, kdo připravuje válku přinesl do Aktualu Robert Wittmann, který nebyl u zrodu skupiny, ale přišel později.

Na str. 0075 mi připadá velmi slaboduché srovnání mé akce Událost pro poštu ... s akcí Kateřiny Šedé, která stěhuje atributy sociálního prostoru do galerií, což je přesně opak toho, co jsme dělali my.

V další kapitole Obrozenecké motivy v díle ..... se vůbec nezmiňujete o A. Mlynárčikovi, ale on byl tím vedoucím elementem a mnoho raných akcí provedli právě jen Filko a Mlynárčik.

Zbytek knihy jsem nečetl, takže nevím, jestli jsou tam nějaké další chyby. Považuji za neprofesionální, že jste nevyužil možnosti konzultace s ještě žijícími aktéry.

S pozdravem

Prof. Milan Knížák

23. dubna 2015

 

Reakce na článek v Hospodářských novinách od pí Čechlovské

Pane Pospiszyle,
právě mě jeden z mých studentů poslal odkaz na článek z Hospodářských novin (od pí Čechlovské) kde píše o tom, jak jsem se vypořádal, podle Vás, s Jiřím Kolářem. JÁ JSEM JIŘÍHO KOLÁŘE V 60. LETECH NIKDY NEPOTKAL. SEZNÁMILI JSME SE AŽ V 70. LETECH A O JEHO KONTAKTY S FLUXU JSEM NIC NEVĚDĚL. KOLÁŘI NEVYŠLY ŽÁDNÉ KNIHY VE FLUXOVÉM NAKLADATELSTVÍ. A co je to fluxové nakladatelství? Má na mysli publikace, které vydával George Maciunas? Tedy krabičky a noviny? Nebo mysli Something Else Press Dicka Higginse? Nebo občasné publikace Bena Vautiera? Nebo další příležitostné tisky?
U Maciunase ani v Something Else Press nic takového nevyšlo.
Fluxus nebyl silně levicový. Maciunas sice měl utopické myšlenky se sociálním podtextem, ale politicky se nijak neangažoval, dokonce byl vyděšený z toho, že Henry Flynt byl členem Komunistické strany USA, ale to byla jediná politická vlašťovka ve Fluxu. Dick Higgins byl naopak spíše aristokraticky zaměřen.
Mimochodem, téměř celá americká umělecká scéna se vymezovala vůči USA a jejich politice, ale s levicovostí tak, jak jí vnímáme my, to v 60. letech mělo málo společného. Ani hippie komuny nebyly nijak politicky vyhraněné.
PROTESTUJI také proti výrazu "naplno realizovat". Naopak, napsal jsem docela nelítostnou kritiku Festivalu Fluxu v Praze, která vyšla v Aktualních novinách. Považoval jsem Fluxus za příliš umělecký, příliš krotký a jestli někdo představoval sociální prvek Fluxu, tak jsem to byl především já, ale v žádném případě to nebylo politicky motivováno. Spíše to vycházelo z názoru, že umění má směřovat ke změnám v reálném životě a že tedy uzavření se do galerií, divadel a uměle organizovaných akcí, je nedostatečným krokem.
Paní Čechovská Vaši knihu chválí, ale ona je pověstná tím, že ničemu nerozumí. Bohužel, ve Vaši publikaci je řada disinterpretací a podle mne, chybného výkladu současného a nedávného umění.
Měl byste tu knihu přepsat, ale nevím, jestli jste toho schopen. Vaše působení na škole, které přitakává samolibým a svévolným krokům současného vedení ve mne vyvolává velké pochybnosti.
Milan Knížák

Citace z článku pí Čechlovské

Popisuje i to, jak se Knížák zkraje svého působení ve Fluxu vypořádal s Jiřím Kolářem, který jakýmsi nedopatřením vzbudil u hlavních představitelů hnutí dojem, že je jedním z nich.

Kolářovi totiž vyšlo několik knih ve fluxovém nakladatelství. Jak ale Pospiszyl uvádí, umělec byl sice zájmem mladých kolegů polichocen, sám však příliš aktivní v hnutí nebyl. „Skeptický cholerik a individualista Kolář se také jistě nenadchl pro utopickou, silně levicovou, politicko-sociální rovinu hnutí Fluxus,“ píše Pospiszyl.

Knížáka proto rozpálilo doběla, když zjistil, že Maciunas se ve věci chystaného pražského Fluxfestivalu v roce 1966 obrací na Koláře, a nikoli na něj. Američan, odkázaný pouze na písemný kontakt, naštěstí brzy svůj omyl pochopil a Knížák se mohl v mezinárodním hnutí naplno realizovat. Uspořádal mnoho happeningů, pouličních akcí a koncertů, ale především si vyměnil s dalšími představiteli Fluxu „tuny“ sáhodlouhých dopisů.

26. dubna 2015

Odkazy

Kontakty

Prof. Milan Knížák, Dr. A


info@milanknizak.com