Druhá manifestace aktuálního umění, 1965
LIDÉ UMÍRAJÍ NA ZANEDBANOU LÉKAŘSKOU PÉČI
Lidé neumírají na covid, ale na zanedbanou lékařskou péči. Stále slyšíme jen ódy na zdravotníky, ale v řadě případů to neplatí. Někteří obvodní lékaři se covidových pacientů bojí, bojí se vlastně všech pacientů, co kdyby náhodou přicházeli s covidem a tak léčí po telefonu, z okna, nebo přes celou ordinaci. Covidoví pacienti, kteří neleží v nemocnicích nedostávají dostatečnou léčbu, většinou žádnou, jen spousty rad, které nevedou k ničemu. Lékař, který nevyšetří pacienta, neví, co mu vlastně je. Všechno se pokrývá zaklínadlem covid. Lidé neumírají na covid, ale s covidem, poněvadž se čím dál víc projevuje zanedbaná péče, která pacienta oslabí tak, že se tělo přestává bránit. Drobné i vážné choroby se přestaly léčit. Mohu uvést vlastní příklad. Léčím se v IKEMu se srdeční chorobou a chodil jsem na pravidelné prohlídky a byly mě pravidelně předepisovány léky. IKEM mě vždy písemně nebo telefonicky zval. Teď ticho po pěšině. Ještě, že můj obvodní lékař patří mezi ty odpovědnější a aktivnější.
Tím, že zanedbáváme léčení ostatních necovidových chorob, že jsme neustále masírováni deprimujícími informacemi z médií, uvádění do zmatku chaotickými vládními nařízeními, jsme tím natolik oslabeni, že nás porazí i covidový invalida, natož zdravý coviďák.
Lidé potřebují k životu naději, ne zákazy a nařízení. Proč už není čas defenestrací? Rád bych se připojil.