Betonová místnost, 1987
NEVŠÍMEJTE SI TOHO ...
NEVŠÍMEJTE SI TOHO, TO JEN AKTIVISTA PODPORUJE AKTIVISTY
(Reakce na text Stanislava Bilera, Alarm 17.6.2024)
Souhlasím s Bilerem v tom, že petice je neobratná, obsahuje několik zbytečných tvrzení, ale její autoři a signatáři nejsou stylisté ani právníci, těžiště jejich osobností leží jinde. O to je jejich postoj cennější a proto jsem petici s plnou vážností signoval. (Mimochodem, byla částečně vyvolána mými texty, jež jsem adresoval rektorce AVU, která na ně neodpověděla i když jí to zákon a slušnost ukládá a prohlásila, že mé dopisy „nestojí za odpověď“, což je, vzhledem k tomu, že jsem byl prvním porevolučním rektorem, který inicioval všechny změny, přinejmenším nehorázné.)
Chtěl bych v této souvislosti připomenout, že už v mých 26 letech byla má práce vnímána jako součást vrcholu světové avantgardy.
Také upozorňuji na to, že po roce 1990 měla AVU v Praze nejsilnější, nejpovolanější pedagogický sbor. Nikdy ve dvousetleté historii nebylo v pedagogickém sboru AVU tolik významných uměleckých osobností.
Autor textu Biler si vymýšlí a uvádí nesmyslné souvislosti, například podsouvá autorům antifeminismus a zapomíná, že jedním z organizátorů petice je žena (BŠ).
Spojovat dobrovolně podepsaný protest proti současné situaci ve vrcholných kulturních institucích s podpisem Anticharty je odporné. (Kdybych byl mladší, šel bych mu rozbít hubu.)
Z textu je vidět, že se autor neorientuje v oblasti o které píše a směšně volá po svobodě v umění i když je už dlouho jasné, že umění nemá hranice a právě aktivismus svojí nesmiřitelností s ostatními projevy je odporným oklešťováním svobody.
Tzv. performance Kateřiny Olivové byla přinejmenším nevkusná, dokonce bych řekl, že sprostá a hlavně zbytečná.
Po konci 20. století vyšla v Londýně a New Yorku velká publikace „500 nejdůležitějších děl 20. století“ v které jsou 3 Češi (Kupka, Kolář, Knížák). Má práce je prezentována rituálem „Okamžité chrámy“, kde nahé ženské tělo hraje zásadní roli. Vím tedy o čem mluvím.
Nabubřelý a kazatelský tón Bilerova textu dokládá, že autor je aktivistický křikloun, který se nestydí urážet umělce, jejichž práce obohatila naši kulturu a záleží jim na pluralitě postojů a odpovědnosti jako základních pilířů umělcovy práce.
Mohl bych se vyjadřovat ke každému bodu, ale považuji to za zbytečné. Jeden z mých přátel prohlásil, že mu Bilerovo křiklounství připomíná Maovu kulturní revoluci.
Doufám, že tak daleko to nedojde.
Milan Knížák