Socha židle, 1964, dřevo, textil, disperse, 100x40x45 cm
Paní Mládková lže
Ohrazuji se proti prohlášení paní Medy Mládkové v pořadu TV 24 Hyde park, které se týkají mé osoby. Paní Mládková lže.
NIKDY jsem u ní nebydlel. Když jsem přijel služebně do Washingtonu a ubytoval se v hotelu Plaza, bezprostředně po mém příchodu mě volala M. Mládková, která si někde opatřila informaci o mém příjezdu i telefonní číslo, poněvadž jsem s ní nebyl v žádném kontaktu, a sdělila mi, že kvůli mě uspořádává večeři. Na této večeři byl mj. přítomen i tehdejší kulturní atašé české ambasády ve Washingtonu, kunsthistorik dr. Jiří Šetlík s dcerou a ještě asi tři další lidé, o žádných ředitelích muzeí nevím. Rozhodně jsem jí nikdy o žádné kontakty nežádal, naopak ona chtěla, abych se angažoval při získávání budovy (tehdy se jednalo o policejní muzeum na Karlově) kde chtěla zřídit vlastní muzeum. Vyžádal jsem si Statut její nadace a ten byl opravdu nestoudný. Všechno patřilo americké nadaci a mělo být do Prahy pouze propůjčeno, přitom všechny náklady se zřízením a provozováním muzea měla hradit česká strana. M. Mládková si vyhražovala ve všem právo veta. Od tohoto okamžiku jsem přestal o jakékoliv podpoře snah paní Mládkové uvažovat a tím jsem si vysloužil její nenávist.
Rovněž nesmyslné tvrzení o získání 50 přihlášek pro studenty - nevím jaké přihlášky a pro jaké studenty. To jsou všechno nesmysly, kterými živí českou společnost skrze česká média, která jí na to naskakují. Přitom by stačilo srovnat její tvrzení s realitou. Rovněž informace o Pavlu Dostálovi jsou fikcí. Nikdy jsem nesháněl žádný prostor na Kunsthalle, poněvadž jsem přesvědčen, že Kunsthale do Národní galerie nepatří a rozhodně jsem n i k d y neměl zájem o Sovovy mlýny, protože jsou ohrožovány každou povodní a tím pádem pro muzeum umění zcela nevhodné. Osočování mé osoby ze zloby, žátrlivosti a nenávisti ilustruje její myšlenkový arsenál. A osočování české společnosti z korupce je paradoxem, poněvadž M. Mládková neustále hledala někoho, kdo by jí nadstandardně pomohl a pokud se to nepovedlo, obrátila proti němu svojí zlobu.
Paní Mládková porušuje zákon instalováním nevhodných reklam a Praha není schopna tomu zabránit, přestože všem ostatním nic takového nepovoluje a všichni to respektují.
Paní Mládková není žádná velká americká sběratelka. Po mnoha letech strávených v Americe neumí ani pořádně anglicky a mnoho z jejich tvrzení se zcela míjí s realitou. Je ostudou české společnosti, že se nechá takto balamutit.
Co se týká její kolekce Kupkových obrazů, nejedná se o žádný převratný soubor. Chtěl bych upozornit, že naprosto největší a nejunikátnější soubor díla Františka Kupky spravuje Národní galerie v Praze a je trvale vystaven ve IV. patře Veletržního paláce. Na to se neustále zapomíná. Sbírky paní Mládkové jsou proti této kolekci zanedbatelné. Proto také její tvrzení o tom, že její kolekce Kupky je nejlepší a největší na světě je naprostým blábolem, opovážlivou lží. Stačí si zajít do Národní galerie v Praze. S kulturou, kterou nám prezentuje paní Mládková by náš národ opravdu zanikl, abych parafrázoval její slova.
Milan Knížák