Permutace z cyklu "Hudba jako architektura", 1972
POSLEDNÍ ŠANCE
Prezident Miloš Zeman je už dlouho vážně nemocen. To je mně opravdu líto. Přál bych mu, aby se co nejdříve uzdravil a jsem přesvědčen, že by mu to měl přát každý občan naší republiky. Přesto jsem zásadním zastáncem jeho odstoupení z funkce.
To, co se děje je, nedůstojné divadlo, kterému se lze jen smát. Tento smích nás však přejde, když si uvědomíme, že se hraje o osud celé země a o životy nás všech. Stát nemůže být arénou pro Zemanovy rejdy. Miloš Zeman si připadá jako velký monarcha, který spoluvytváří dějiny světa, ale je to jen směšný starý muž se zavilou myslí, obklopený suitou prohnaného služebnictva.
Jestli někde existuje zbytek důvěry v našeho prezidenta, tak by jí mohl důstojným aktem rezignace ještě zachránit. Pokud bude dál provádět své směšné rejdy, ztratí všechny kredity.
Miloši Zemane, otevři oči!