Z cyklu Portréty, 1982
Seminář o bulvarizaci médií 21.10.2015
Zábavou k zániku
Nejnebezpečnější zbraní současnosti není atomová či vodíková puma, mezikontinentální střely či laserová děla. Nejnebezpečnější zbraní současnosti je informace. Je to druh viru, který se lavinovitě šíří velkou rychlostí a nelze se před ním schovat.
Síla informace šířená médii se poprvé projevila, když americké rádio v roce 1938 vysílalo hru H. G. Wellse Válka světů (o marťanské invazi) jako přímou reportáž. Provedení bylo tak sugestivní, že došlo k obrovské panice, kterou bylo těžko uklidnit.
Další demonstrací síly médií, tentokrát silnější a nebezpečnější, byla aféra Watergate, při které se novinářům podařilo svrhnout nejmocnějšího člověka zeměkoule, amerického prezidenta Richarda Nixona. To byl, podle mne, faktický začátek nezřízené zvůle médií. Novináři si začali připadat jako apoštolové, spasitelé světa, jediní spravedliví.
V poslední době se ukazuje jako nejnebezpečnější médium internet, který otevřel stavidla lidským neřestem. (V této souvislosti bych rád poukázal na silná a hrdá slova, která z našeho jazyka mizí a tím ho zplošťují a vyprazdňují.) Často mám pocit (když si prohlížím nějaké diskuze na internetu), že svět je stokou, poněvadž nejaktivnější na síti jsou právě ti, kteří trpí závistí, neopodstatněnou zlobou a především jsou hluboce nevzdělaní. (Když jsme si nechali zavést internet a já se naučil první kroky, narazil jsem na „diskuzi“ o Halině Pavlowské. Halina je určitě dáma, kterou by bylo lehké ironizovat, ale výrazy, jež se v názorech objevily, byly tak hrůzné, že to přesáhlo veškerou mojí představivost a když jsem zjistil, že některé texty byly kvůli vulgárnosti zcenzurovány, nedovedl jsem si představit co hrubějšího v nich mohlo být. Tahle zkušenost byla tak silná, tak drastická, že dodnes ze mne nevyvanula.) Internet, který měl být otevřením informačních zdrojů, se (naopak) stal školou negramotnosti a agresivnosti. Je plný pa-informací a povrchností. Současná mladá generace přestává hledat zdroje v knihách a spoléhá se na informace lehce k nalezení na internetu (např. ve Wikipedii) a dochází tak k prudkému poklesu obecné vzdělanosti.
V současnosti je celosvětovým esperantem primitivní angličtina. Na všech společenských, vědeckých, uměleckých, sportovních, atp. globálních akcích se mluví tímto zploštělým jazykem. To zpětně primitivizuje i naše myšlení.
Přednáším na jedné pražské vysoké škole, která má mezinárodní obsazení. Studenti přicházejí z nejrůznějších zemí, ale velmi málo „native speakers“, přesto se všichni dorozumíváme anglicky a škola si pochvaluje, jak je internacionální. Určitě si dovedeme takto předat základní informace, ale rafinovanost, jemnost a intelektuálnost jazyka se vytrácí. To je špatně, poněvadž právě hluboké porozumění jazyku je jednou z důležitých součástí každé výuky.
Tištěná média dnes jsou (asi) všechna pokleslá, dělají totiž vše, aby se zachránila na trhu a proto publikují ten nejbulvárnější bulvár. I jejich design je odporný a tím šíří nevkus. Jsou prototypem kýče. To má, bohužel, velký vliv na obecný vkus a potažmo i na podobu současného a budoucího umění.
Média již dávno nejsou informátory společnosti. Tradiční nehmotná média, např. televize a rádio se nejen snaží formovat politické názory posluchačů a diváků, ale určují i to, jak mají lidé bydlet, oblékat se, líčit, česat, jak provádět sex, co jíst, jak nejlépe spát, atp. a to se mění podle módních vln. Část společnosti se tomu směje, ale většina naslouchá a poslouchá.
(Současná společnost se opravdu vyvíjí tak, jak mnozí předpověděli. Je čím dál víc založená na hlídání, fízlování, kontrolování. Odposlechy a skryté kamery se staly součástí života společnosti a jsou dokonce kodifikovány zákony. Místo, abychom každou skrytou kameru či mikrofon rozdupali a ty co je instalovali potrestali, přijali jsme tento systém jako součást lidské spravedlnosti. Je to odporné.)
Média hierarchizují společnost. Vytvořila třídu VIP (velmi důležitých osobností ?!) a sdělují nám kteří to jsou, jejich skandály, např. jak dámám vykukují kalhotky a pánům selhává potence. Neomylně vybírají ty nejpovrchnější a nejhloupější jedince a ukazují nám jejich hloupé životy jako vzor. A tak posloucháme telecí názory nevzdělaných, které jsou nám předkládány jako moudra.
V médiích, především televizních, lze vypozorovat kult herců, kteří vystupují jako „mozek národa“. Připomínám, že ve středověku musely herecké tlupy před večerním uzavřením bran opustit město, aby tam nedělali rotyku. (To je jedno z těch starých, krásných slov, která mizí.)
Když se lidem z médií podaří vyhrabat nějaké svinstvo, představují se jako hrdinové a morální vzory. Zajímavé je jak se dovedou rychle sjednotit, když se jedná o hon na někoho, kdo se médiím znelíbil. Jsou nedostižní v umění jak udělat i z inteligentního člověka blbce. Systém fungování médií je založen na znejistění a ponížení těch, kteří jsou v jejich hledáčku. Média neodráží spektrum názorů, jen rozagitovávají to, co chtějí právě prosadit.
(Rád bych uvedl historku. Když vypukla aféra „Sarajevo“, při které skvadra politiků podporovaná V. Havlem nechala odjet V. Klause služebně do Sarajeva a v jeho nepřítomnosti vyvolala puč k jeho svržení, byl jsem tím tak znechucen, že jsem jako jeden z prvních veřejně protestoval. Neměl jsem tehdy k V. Klausovi žádný vztah. Jeho osoba nebyla v tom okamžiku důležitá, poněvadž zbabělost a odpornost tohoto činu byla tak velká, že bych býval protestoval, kdyby to byl kdokoliv. Paradoxně tím nastartovalo naše pomalé sbližování. Myslím VK a mně.)
Další fenomén, který určuje povahu médií je lenost. Honící mediální psi se spokojí s informací, která se jim hodí a nedají si práci ověřit zda jde o fakt či fámu. Žijeme tak ve virtuálním světě, kde rozdíl mezi realitou a fikcí mizí. To jsem již výše uvedl, ale je to tak silné a evidentní, že to musím znovu a znovu zdůrazňovat. (Jako ilustraci použiji současný muslimský exodus, kde se ze všech stran valí falešné informace.)
Mizí hodnoty, které patřily k základnímu vybavení společnosti, hodnoty, které lidskou společnost strukturovaly. Navíc společnost hledá jak proměnit každou lidskou činnost v zábavu, což je absurdní. V nepříliš dlouhém časovém horizontu poznáme, jak krutě se nám to vymstí. Chceme učinit zábavou i školství a kulturu. Ale to jen prohlubuje lenost a činí to člověka apatickým a necitlivým. Obtížnost, monotónnost a především pokora jsou samozřejmou součástí každého učebního a poznávacího procesu.
Hovoří se o diskuzi jako o základním učebním procesu. S tím hluboce nesouhlasím, nehledě k tomu, že dnes diskuze vymizela, jde jen o paralelní monology. Prvním předpokladem ke vzniku nějaké diskuze je schopnost naslouchat. Připomínám, že z lidských jednání se vytrácí odpověď „nevím“. Hluboké vzdělání vede k tomu umět odpovědět, že nevím. Vzdělání vede především k vynořování problémů, nikoliv k jejich likvidaci. Současná společnost vedená médii si však vynucuje kategorické soudy, které jsou téměř vždy povrchní.
Cítím se v tomto světě ohrožen médii především proto, že místo aby s informacemi pracovali lidé, kteří jsou vzdělaní a mají vypěstovanou občanskou odpovědnost, tak se do médií dostali lidé bez morálky, bez vzdělání a s touhou manipulovat. Touhu manipulovat dávají média tak výrazně najevo, že se zdají být zbytečné volby a soutěže politických stran. Faktickým vládcem současného světa jsou média, která nikdo nevolil. Je to diktatura médií, podobně jako diktatura proletariátu, kde se za „vládou lidu“ schovávali komunističtí zločinci.
(Pokud má tvrzení na někoho z médií neplatí, je to vynikající a takovému člověku se omlouvám. Nehovořím o jednotlivcích, ale o základních trendech.)
Pohybuji se v oblasti kultury, kde jsou některé jevy viditelnější než jinde, asi proto, že je tam výraznější role subjektu. Bohužel, dnes v umění vládne zábavnost a módní trendy. Umělecká odpovědnost založená na dlouze a úporně hledaném morálním principu, vyvanula.
A jelikož jsme na půdě ministerstva kultury, připojuji, že největším škůdcem české kultury je ministr kultury Daniel Herman.
Prof. Milan Knížák