Klára je Hugo, 1993, akryl, uhel a umělá hmota a fotokopie na plátně, 175x300cm
VĚDCŮM CHYBÍ VZDĚLÁNÍ
Největším nebezpečím současného světa a největší hrozbou pro budoucnost je ta oblast lidské činnosti, která se nazývá vědou. Zcela se vymkla etickým kódům a je jen honbou za stále obskurnějšími objevy (podobně jako ve sportu za rekordy) podporovanou sponzorujícími koncerny i ješitností samotných vědců. Jejich objevy činí svět nepřehledným. Mizí hranice mezi reálnem a fikcí, mezi možným a nemožným, mezi blízkým a vzdáleným.
Věda, která se v počátku svojí racionalitou zdála být užitečná, poněvadž přišla s řadou nových léčebných metod a pomohla racionalizovat lidskou činnost, se dnes rozrostla do vymýšlení nových a nových produktů založených na „vědeckém základě“, které mají sloužit především ziskům výrobců. Objevy jsou bez jakýchkoliv etických korektur odměňovány řadou prestižních cen. Vše s obrovskou pompou, většinou doprovázenou tučnými výdělky.
Média vytvářejí obecný pocit, že věda je jediný spasitel, který zachrání naši budoucnost. Bylo by to krásné a dokonce možné, jen s tou výhradou, že do té doby věda svět nezničí.
Problém je už v procesu vzdělávání, který se zbavil etických norem a slouží jen jako informační servis. Vedle užitečných (i když mluvit o užitečnosti je velmi problematické) dopadů na společnost vzniká stále se zvětšující pole možností jak vědu zneužívat k mrzkým a parciálním cílům.
Je to další z fenoménů poukazující na plebejizaci lidské společnosti. Úbytek elit je varující.