Obálka 2. čísla samizdatového časopisu Aktuální umění, od r.1964
Zábavní park pro snoby
Zábavní park pro snoby
Tak nazvala jedna z mých žákyň Benátské bienále architektury a je to přesné vystižení benátské akce.
Architektura z architektury téměř vymizela, pavilony jsou plné podivných objektů tvářících se jako umělecká díla nebo pouťové atrakce.
Bienále vládnou pseudoekologické projekty, které chtějí zachránit svět. Přesto, že vybízejí ke spotřebnímu minimalizmu, jsou provedeny velmi nákladně. Plýtvá se dřevem, sloupy ze vzrostlých stromů zbytečně přeplňují výstavní prostor, části silných kmenů slouží jako sokly pro primitivní modely či sofistikovanou elektroniku. Jeden z nejbombastičtějších a „nejméně architektonických“ projektů představuje ruský pavilon, který je vyplněn klenbovitými prostory připomínajícími hvězdnou oblohu, neboť stěny jsou provrtané kulatými svítícími okénečky za kterými při pozorném pohledu najdete fotografii především se sociální tématikou. (Možná i jinou, nebylo v mých silách do všech děr nahlédnout.)
Architekti se asi cítí být nespoutanými umělci, celé bienále vypadá jako umělecká instalace, architektonických návrhů je tam poskrovnu. Jsou to často zpupná a draze vytvořená dílka demonstrující příklon ke skromnosti. Jak smutné a typické pro současný svět, který chce vybudovat blahobytnou budoucnost proklamacemi a demonstracemi.
Česko-slovenský pavilon, který tentokrát naplnila slovenská strana, patří k těm nejhorším. Zůstává prázdný, jen po stěnách několik překrývajících se, tedy skoro nečitelných, nápisů. U pultu si lze vypůjčit tablet skrze který je možno stěny prohlížet. Nikdo z nás nepochopil proč. Asi nejsme dostatečně intelektuální.
A asi také proto si dovoluji návštěvu Benátského bienále architektury nedoporučit. Jsou to vyhozené peníze. Raději si za ně dejte dobré italské špagety. Bude jich hodně.
Milan Knížák